Pastiche Filmz ruší do odvolání všechny projekce

Snažili jsme se bojovat do poslední možné chvíle, abychom vám nabídli plánované projekce alespoň v omezené míře. Bohužel se tak nestane a i my jsme donuceni uzavřít dveře našeho milovaného klubu. Projekce jsou pouze odloženy, do té doby než se situace uklidní a my budeme moci otevřít naše prostory i vám. Přeci jen návštěva kina je zážitkem kolektivním. Zároveň bychom chtěli takto poprosit, buďte zodpovědní, ohleduplní a podporujte se v této mimořádné situaci.

držte se!

Tým Pastiche Filmz

Jeden svět se neruší, jen odkládá. Až naprší a uschne.

Milí příznivci a přátelé festivalu,

festival Jeden svět Olomouc 2020 se v termínu 16. - 21. 3. 2020 bohužel neuskuteční, a to kvůli opatření týkající se zamezení šíření koronaviru. Avšak! Festival nekončí, bude se pokračovat „Až naprší a uschne,“ jak zní motto letošního Jednoho světa, řádově za několik měsíců, pokud to situace umožní. Pokud již máte zakoupené vstupenky na jednotlivé projekce, můžete je vrátit na pokladnách daných promítacích míst v rámci jejich otevírací doby. Vstupné vám bude vráceno. Zakoupené vstupné na projekce konané v Uměleckém centru UPOL (Konvikt) vám bude vráceno v pokladně Divadla na cucky.

Děkujeme za pochopení a doufejme v brzké uklidnění situace. Uvidíme se brzy! 

Tým Pastiche Filmz

Krize osobní i světová: Odevzdanost nepomáhá, je řešením
revolta?

Vzhledem k několika navázaným spolupracím a s nimi spojenými extra projekčními bloky se může náš březnový program zdát poněkud eklektickým. Stačí však nad jeho průzkumem strávit pár chvil a dojde vám, že se v něm jistý narativ vysledovat přeci jen dá. Leitmotivem tohoto narativu je Krize. Krize s měnícím se měřítkem, která odpovídá každodenním pocitům moderního člověka.

V dnešním světě je totiž poměrně jednoduché cítit se jaksi rozerván mezi našimi individuálními problémy a těmi světovými, vedle kterých se osobní zdají malicherné. Problémy prvního světa. Problémy městských intelektuálů, mileniálů, jež se věčně točí kolem vztahových peripetií, existenciální krize a nejistoty ohledně budoucnosti. Jakoby se generace vyrůstající v 90. letech a začátkem nového milénia proměnila v nekonečné moře Woody Allenů, jejichž základním definičním znakem je úzkost. Jistě jste pak sami mnohokrát zažili nepříjemný procit poté, co jste si celý den nešťastně lámali hlavu nad zdánlivě neškodnou pitomostí – a pak jste si uvědomili, že Země je naší činností každým rokem zdevastovanější a jakkoliv se tváříme tolerantně, světem stále hýbe rasismus, sexismus a netolerance. Pokud vás v tu chvíli píchne u srdce znamení úlevy, že žijete tak, jak žijete, nestyďte se za to. Jde o závan upřímnosti, která je v dnešních dnech cennou komoditou.

Proto náš program v březnu nezačínáme onou krizí, ale nadějí. Nadějí v podobě pásem krátkých filmů dvou českých filmových škol – FAMU a Ateliéru audiovize UTB Zlín. I v těchto filmech ale můžeme vidět náznaky především osobních krizí. Mladí lidé točící o smrti. Často ale ve velmi hravé a originální podobě. Mnozí z autorů by se jistě bez problémů dokázali identifikovat s hrdiny dvou dalších programových bloků. Quality Time i Karel, já a ty ukazují nejistotu a životní tápání mladých lidí, každý však jiným způsobem. Holandská rarita akcentuje absurditu, „český mumblecore“ autentickou vyprázdněnost. Všednodenní banalitu nastíněných problémů následně zvýrazní naše spolupráce s festivalem Jeden svět. Trojicí dokumentů představíme skutečné světové problémy, kterým je třeba čelit. Sami si pak můžete rozhodnout, co je větší překážkou – enviromentální rasismus, nebo stěhování od rodičů? Při volbě nebuďte pokrytečtí a uvědomte si, že vždy záleží na kontextu. Završení celého „krizového“ měsíce musí nevyhnutelně skončit eskalací frustrace a revoltou. Volným pádem Joela Schumachera. Cesta hrdiny, kterým by mohl být každý z nás, zpochybňuje funkčnost a smysluplnost většiny složek současného společenského uspořádání. Zůstává otázka – zůstane tato individuální vzpoura slepou uličkou, nebo se stane mementem pro generace příští?

Naše dramaturgická cesta nás tak vede od nadějí v podobě mladých filmařských talentů, přes zdánlivě banální problémy až k těm reálným a celospolečenským. Abychom ji završili revoltou, která může být výkřikem do prázdna i hledaným vykoupením. Protože v každé krizi se dá najít naděje pro budoucnost, stačí se jen dobře dívat.

Za organizační tým Pastiche Filmz

Tomáš Poštulka

 
Form Matters aneb Pastiche Filmz mezi videem a experimentem

Vážení a věrní přívrženci Pastiche Filmz,

náš filmový klub se po tradiční zimní přestávce vrací, aby vám nabídnul další porci exkluzivní filmové radosti. A jakkoliv jsme před jistou dobou zavrhli koncept tematických programových měsíců jako příliš svazující, občas se nám stejně podaří dát dohromady sympatickou skupinku filmů, které mají potenciál vytvořit do určité míry kompaktní celek. Takto jsme vám v listopadu nabídli sevřenější konceptualizaci na Východ směřujících snímků. I v našem aktuálním únorovém programu pak lze najít jisté leitmotivy

Konkrétně dvě témata, video a experiment, se nám v posledním zimním měsíci organicky proplétají. V případě prvního z nich si možná říkáte, že jsme poněkud zkostnatěli. Že v době, kdy už se pomalu i z Blu-Ray disků stává spíše sběratelská kuriozita a celý audiovizuální průmysl vidí budoucnost domácí filmové zábavy ve VoD platformách, nemá příliš cenu rýpat se ve větrem času dávno odvanuté slávě videorekordérů a VHS. Zde je nicméně vhodné si připomenout prostý fakt, že právě video (potažmo jeho formátová válka s Betamaxem) bylo prvním krokem k éře, ve které se právě nacházíme. Poprvé se televizní konzumenti ocitli v pozici nezávislé na televizním toku, dostali možnost natáčet si pořady a opakovaně si je přehrávat, získali větší autonomitu v rámci svých konzumentských návyků. Právě zde jsme mohli sledoval první krůčky k dnešním individualizovaným programům, kdy si na Netflixu každý tvoříme svůj vlastní tok.

Nehledě na to, že vznik videa byl neodmyslitelně spjatý právě s experimentováním a zkoušením možností, jaké nové médium vlastně přináší. Tyto dvě roviny v sobě ostatně spojuje naše první únorová projekce, kterou je dokument o zakladatelích videoartu, Woodym a Steině Vasulkových, nazvaný jednoduše Efekt Vašulka. Mužská a v Brně narozená polovina manželské dvojice nás loni v prosinci navždy opustila, o to větší důvod k promítání dokumentu a připomenutí si v našich končinách stále nedostatečně známé tvorby těchto průkopníků máme. S formami a filmovými tvary ovšem experimentují také současní čeští filmaři, příkladem budiž Petr Šprincl a jeho (momentálně) trilogie Morava, krásná zem. Z té v rámci jihlavských ozvěn pustíme třetí část, která si opět hraje s dokumentárním formátem a do moravského folklórního prostředí zasazuje s metaforickým záměrem značně cizorodé prvky typu zombies. Programovým doprovodem ozvěn bude i pětiminutová miniatura abiding, která zkoumá možnosti experimentálního obrazového zachycení krajiny. V závěru měsíce se pak obloukem vrátíme zpět k videu s dokumentem Recorder: The Marion Stokes Project. Žena, která přes tři dekády den, co den zaznamenávala televizní zpravodajství je extrémním reflexním bodem pro každého z nás, který kdy propadl magické schopnosti videorekordéru konzervovat audiovizuální obsah v čase a opětovně jej oživovat dalším sledováním.

Náš program opětovně započne 12. února a po celý semestr se s námi budete ve středy pravidelně setkávat u kvalitních filmových zážitků. Takže ať žije experiment, nepodceňujte význam videa a milujte film!

Za organizační tým Pastiche Filmz

Tomáš Poštulka

Prosinec eskapisticky i uvědoměle s Pastiche FIlmz!

Prosinec pro vysokoškoláky vždy znamená vesměs snůšku ambivalentních pocitů. Na jednu stranu se blíží konec vstávání na přednášky a semináře, neboť „docházková“ část zimního semestru je prakticky u konce. Navíc se blíží ten nejslavnostnější čas v roce – Vánoce. Dárky, volno a v návaznosti na to bujné oslavy příchodu další kalendářní jednotky. Odvrácená tvář tohoto veselí? Zápočty, zkoušky, jejichž přítomnost se mnoha studentům dokáže vplížit do hlavy i při štědrovečerní večeři. A také neodvratný shon při shánění dárků v přecpaných obchodech, do omrzení omílané koledy a další temné strany síly vánočních oslav. Jak pomoci miskám vah na tu pozitivnější stranu? Přeci návštěvou Pastiche Filmz!

Náš filmový klub má sice vinou vánočního šílenství zkrácenou „provozní dobu“, o to intenzivněji se ji však chystáme vyplnit. První prosincovou středu, konkrétně 4. 12., se můžete těšit na jihlavským festivalem oceněný dokument Antropocén: Epocha člověka. Není to optimistická podívaná. Trojice režisérů (Jennifer Baichwal, Edward Burtynsky, Nicholas de Pencier) nám prostřednictvím série úchvatných záběrů demonstruje, jak ničivý vliv má lidstvo na svět, ve kterém žije. Rétorický protipól populárních přírodopisných dokumentů od BBC si v ničem nezadá s takovou Zázračnou planetou, co se estetické stránky týče. Neukazuje nám nicméně, jak je naše planeta Země úžasné místo a proč bychom si jí měli vážit, nýbrž co jsme s tímto úžasným místem provedli. Cena z Jihlavy za Nejlepší svědectví o přírodě je každopádně v dobrých rukou, těšte se na znepokojivě fascinující podívanou!

K vánočním svátkům je třeba si dopřát i poctivou porci vánočních filmů. A jakkoliv netvrdíme, že Popelka, Sám doma nebo Láska nebeská nejsou skvělé volby, my šťastné a veselé oslavíme už 11. 12. s tou nejvánočnější podívanou bez špetky sněhu. V Los Angeles, s bandou po penězích žíznících teroristů a hrdinou, ke kterému zrovna tyhle svátky nejsou dvakrát přívětivé. Smrtonosná past a John McClane jsou tu s námi už přes tři dekády. A jakkoliv jsme se dočkali už čtyř pokračování (z nichž pouze na dvojku se dá úspěšně aplikovat česká zkomolenina originálního názvu Die Hard), naháněná McClanea se záporáckou legendou Hansem Gruberem ve výškové pasti jménem Nakatomi Plaza zůstává nepřekonanou akční klasikou. Klasikou, která pro kinematografii objevila Bruce Willise a kouzlo uzavřených prostor. Takovou klasikou, která každoročně pod stromečkem zkrátka nesmí chybět!

A jak se chystáme uzavřít další krásný zimní semestr naplněný Pastiche projekcemi? Stejně jako loni punčováním v Zimním kině! Loni jsme šířili vánoční veselí spolu s politicky nekorektními obyvateli Městečka South Park, letos pokračujeme v průzkumu animovaných kultů a přinášíme dost možná nejlepší animovaný sequel vůbec – Shreka 2. Jen málokdy se v hollywoodské továrně na sny všechno sejde v tak příznivé konstelaci, že výborný a úspěšný film dostane ještě lepší a úspěšnější pokračování. Kultovní pohádkový mash-up přesně tohle dokázal, když vyslal Shreka a Fionu jako čerstvé zlobří novomanžele na návštěvu k princezniným snobským rodičům. Zapracování Kocoura v botách také pomohlo. Netradičně v úterý 17. 12. se tak opět všichni sejdeme na nádvoří jezuitského konviktu a ve spolupráci s Konvikt Bistro & Bar vám připravíme jedinečný zážitek ve společnosti zeleného zlobra z bažiny a jeho party přátel. I zima někdy umí příjemně zahřát!

Alarmující začátek měsíce s angažovaným dokumentem a následně dva poklady z nepřeberné truhlice hollywoodského filmu. Za pastiší tým hlásíme úspěšný kompromis mezi tradičním vánočním eskapismem a trochou potřebné angažované osvěty. V Pastiche Filmz se zkrátka a dobře plánujeme s diváky pro rok 2019 rozloučit s co největším stylem. Veselé Vánoce, šťastný Nový rok a vidíme se opět v letním semestru!

Listopad s Pastiche FIlmz ve znamení Východu!

Zimní semestr je v listopadu jako vždy v plném proudu a stejné je to i s Pastiche Filmz. Po projekcemi napráskaném říjnu pokračujeme dál, tentokrát tematicky sevřenější! Tematicky zastřešené měsíce u nás dříve měly tradici, která v posledních letech ustoupila eklektičtějšímu, tím pádem však i pestřejšímu programovému výběru. Jednou za čas se ale poštěstí dát dohromady skupinu filmů, které mají tematické pojítko. A sychravý podzim si zaslouží sychravé téma, takže jsme se rozhodli prozkoumat filmy tematizující Východ. Ať už jde o Čínu, východní Evropu nebo perličky z SSSR, doufáme, že jde o pestré spektrum filmových zážitků nabízející obohacující náhled právě na vztah Západu s Východem.

Začínáme 6. 11., kdy si zavzpomínáme na jisté stěžejní datum pro tehdejší Sovětský svaz. 5. března 1953 zemřel Josef Vissarionovič Stalin a v politických kruzích SSSR zavládl zmatek. Roku 2017 o tom Armando Iannucci natočil politickou satiru Ztratili jsme Stalina, vtipně mrazivý snímek, který dva roky nazpět objel nejeden filmový festival. Společně s hvězdnými jmény jako Steve Buscemi, Jason Isaacs či Olga Kurylenko se můžeme smát i plakat nad bizarní situací, kdy ve vedení Sovětského svazu zbyli jen nekompetentní patolízalové. Každý z nich ale chtěl kousek moci pro sebe. 13. 11. se vrátíme k dokumentu, tentokrát rumunskému. Fotbal nekonečno je dílem jednoho z klíčových současných rumunských režisérů, Cornelia Porumboiu. Režisér skvělých filmů Poklad či 12:08 Na východ od Bukurešti zde navazuje na svůj předchozí dokument, Druhý valčík (Dinamo : Steaua 1988), tentokrát nám však obrazově dopřává více než záznam fotbalového zápasu. Se svým přítelem s dětství, který na základě svého dávného zranění vymýšlí nová, bezpečnější fotbalová pravidla, vede improvizovaný dialog. A jak tomu u improvizovaných dialogů zpravidla bývá, nedokážou se udržet u jednoho tématu, kterým je v tomto případě fotbal. Postupně se stáčejí k mnohem obecnějším debatám o smyslu života, které jsou prošpikované nenápadným humorem a ironií.

Tematickou výjimkou budou dvě projekce filmu Pláč svatého Šebestiána ve spolupráci s Divadlem Na cucky. Na nový historický projekt s Olomoucí neodmyslitelně spjaté tvůrčí dvojice Milan Cyroň a Tomáš Uher se můžou diváci těšit 19. a 20. 11., součástí první projekce bude i debata. 20. 11. je ovšem na programu i další čistě pastiší program. Vrátíme se k jedné ze senzací letošního Berlinale. Tříhodinový opus Sbohem, synu režiséra Xiaoshuai Wanga si odtamtud odvezl dvě herecká ocenění. Kritické náhledy na minulost, obzvlášť na tak problematické téma, jakým bezesporu je čínská kulturní revoluce, jsou vždy vítané. A tento příběh rodiny čelící tragické ztrátě bez debat patří ke kinematografickým vrcholům celého roku 2019. Buďme vděční, že se tento čínský masterpiece dostal do české distribuce a pojďme si společně ty tři hodiny z nedávné čínské historie na Pastiche užít!

Závěrečnou projekcí se v listopadu, konkrétně netradičně ve čtvrtek 28. 11., stane česká dokumentární novinka Dálava. Ta se po letním festivalovém kolečku dostává konečně i do klasické distribuce. Snímek režiséra Martina Marečka, autora dokumentů Auto*Mat nebo Pod sluncem tma, nabízí nefiltrovaný pohled na až groteskně bizarní road-trip z Brna do Ruska. Ten podniká otec se synem za ženou jejich životů. Pro jednoho žena, pro druhého matka, pro oba absentující a oběma chybějící entita jejich životů. Jak ale společně cestovat a zachovat si zdravý rozum, když komunikace mezi protagonisty ustrnula na bodu mrazu?

Čtyři tváře východu, každá z trochu odlišné doby, místa a perspektivy. Plus dvě možnosti navštívit jiný promítací prostor a vidět nadšenou práci českých filmařů. A to všechno si můžete užít během báječného Pastiche listopadu. Tak neváhej a přijď!