Internetový kurátor

 

Internetový kurátor

Pondělí | 28. 9. | 19:00 | Vertigo club

je společný projekt @Vertigo a @PasticheFilmz.


₭ɄⱤ₳₮ØⱤ bude každou druhou neděli (počínaje 27. 9. 2020) ve Vertigu promítat plejádu komentovaného audiovizuálního obsahu z hlubin databází internetových platforem jako YouTube či Vimeo.


Projekce budou oplývat unikátním obsahem, který by v klasických mediálních formách nemohl vzniknout a v projekčních sálech těžko hledat dostatek odvahy pro jeho prezentaci. Měřítkem výběru bude nejen fascinace a vizuální a tematická relevance, ale i vzácnost udávaná zanedbatelným počtem zhlédnutí.


🅺🆄🆁🅰🆃🅾🆁 obsah nejen monitoruje, ale i reflektuje a divákovi předžvýkává. To však čistě v rovině pokusu o ozvláštnění surové látky, jejíž jednotkou je 1 𝙑𝙄𝘿𝙀𝙊 jako audiovizuální celek. Ozvláštnění je organizace jednotlivých vjemů do bloku a je aktem přiřknutí významu či aha-efektem při jeho nalezení. V blocích se bude snoubit hranaté s obroušeným, závažné s humorným i abstraktní s konkrétním. Ale hlavně absurdní s velice běžným a každodenním. ᖽᐸᑘᖇáᖶᓍᖇ se tak snaží zachytit a následně pochopit širší celospolečenské posuny, události i podstatu historicity samotné.


Ⓚⓤⓡⓐⓣⓞⓡ tu byl od chvíle, kdy vzniklo první audiovizuální dílo. Je zkrátka divákem, kterého má každý ч̸̥͎̗̹̪̽͒̍̈́̀̔̂̅̌̕ͅͅе̷̢͓̮̟̟͕̹͑̇̇͂͑̈́̎̕͜л̴̘̠͗͛͗̾̎о̵͖̫͈̩̥͙͚͌̓̃̋в̸͙̰̹͎̓̀̄̔͆͐̕е̶͇̑̈̅̔к̴͉͊̆̿͌̈́̀͒͠ v sobě. Ale žije v nevědomí obrazů, kde proud obsahu není omezen časem, únavou ani smrtelností.

кгՇг nepřepíná a vždy vidí všechny kanály. Je třetím okem moderního (~ ̄▽ ̄), které se z potřeby strukturace a revize přehršle audiovizuálního materiálu rozhodlo, že se zjeví.


Odhlédnuvši od faktu, že YouTube a podobné platformy jsou vlastněny korporacemi,
1) povaha internetové tvorby a sdílení je snad stále vcelku demokratická.
2) Různorodost obsahu je anarchistická.
3) Ale tvůrčí moc ztělesněná tlačítkem „UPLOAD" je až despotická.


*První projekce fyzicky proběhne ve Vertigu, s odstupem dní bude playlist i s komentářem vždy zpřístupněn v události s doprovodným sdíleným Google Sheet formulářem, kde bude možno ŘÁDIT*

Vstupné: Zero šekelů

Pastiche ruší projekce

Pastiche Filmz ruší do odvolání všechny projekce

Snažili jsme se bojovat do poslední možné chvíle, abychom vám nabídli plánované projekce alespoň v omezené míře. Bohužel se tak nestane a i my jsme donuceni uzavřít dveře našeho milovaného klubu. Projekce jsou pouze odloženy, do té doby než se situace uklidní a my budeme moci otevřít naše prostory i vám. Přeci jen návštěva kina je zážitkem kolektivním. Zároveň bychom chtěli takto poprosit, buďte zodpovědní, ohleduplní a podporujte se v této mimořádné situaci.


držte se!


Tým Pastiche Filmz

Až naprší a uschne

Jeden svět se neruší, jen odkládá. Až naprší a uschne.

Milí příznivci a přátelé festivalu,

festival Jeden svět Olomouc 2020 se v termínu 16. - 21. 3. 2020 bohužel neuskuteční, a to kvůli opatření týkající se zamezení šíření koronaviru. Avšak! Festival nekončí, bude se pokračovat „Až naprší a uschne,“ jak zní motto letošního Jednoho světa, řádově za několik měsíců, pokud to situace umožní. Pokud již máte zakoupené vstupenky na jednotlivé projekce, můžete je vrátit na pokladnách daných promítacích míst v rámci jejich otevírací doby. Vstupné vám bude vráceno. Zakoupené vstupné na projekce konané v Uměleckém centru UPOL (Konvikt) vám bude vráceno v pokladně Divadla na cucky.


Děkujeme za pochopení a doufejme v brzké uklidnění situace. Uvidíme se brzy! 💚


Tým Pastiche Filmz

Pastiche březen

Krize osobní i světová: Odevzdanost nepomáhá, je řešením
revolta?

Vzhledem k několika navázaným spolupracím a s nimi spojenými extra projekčními bloky se může náš březnový program zdát poněkud eklektickým. Stačí však nad jeho průzkumem strávit pár chvil a dojde vám, že se v něm jistý narativ vysledovat přeci jen dá. Leitmotivem tohoto narativu je Krize. Krize s měnícím se měřítkem, která odpovídá každodenním pocitům moderního člověka.


V dnešním světě je totiž poměrně jednoduché cítit se jaksi rozerván mezi našimi individuálními problémy a těmi světovými, vedle kterých se osobní zdají malicherné. Problémy prvního světa. Problémy městských intelektuálů, mileniálů, jež se věčně točí kolem vztahových peripetií, existenciální krize a nejistoty ohledně budoucnosti. Jakoby se generace vyrůstající v 90. letech a začátkem nového milénia proměnila v nekonečné moře Woody Allenů, jejichž základním definičním znakem je úzkost. Jistě jste pak sami mnohokrát zažili nepříjemný procit poté, co jste si celý den nešťastně lámali hlavu nad zdánlivě neškodnou pitomostí – a pak jste si uvědomili, že Země je naší činností každým rokem zdevastovanější a jakkoliv se tváříme tolerantně, světem stále hýbe rasismus, sexismus a netolerance. Pokud vás v tu chvíli píchne u srdce znamení úlevy, že žijete tak, jak žijete, nestyďte se za to. Jde o závan upřímnosti, která je v dnešních dnech cennou komoditou.

Proto náš program v březnu nezačínáme onou krizí, ale nadějí. Nadějí v podobě pásem krátkých filmů dvou českých filmových škol – FAMU a Ateliéru audiovize UTB Zlín. I v těchto filmech ale můžeme vidět náznaky především osobních krizí. Mladí lidé točící o smrti. Často ale ve velmi hravé a originální podobě. Mnozí z autorů by se jistě bez problémů dokázali identifikovat s hrdiny dvou dalších programových bloků. Quality Time i Karel, já a ty ukazují nejistotu a životní tápání mladých lidí, každý však jiným způsobem. Holandská rarita akcentuje absurditu, „český mumblecore“ autentickou vyprázdněnost. Všednodenní banalitu nastíněných problémů následně zvýrazní naše spolupráce s festivalem Jeden svět. Trojicí dokumentů představíme skutečné světové problémy, kterým je třeba čelit. Sami si pak můžete rozhodnout, co je větší překážkou – enviromentální rasismus, nebo stěhování od rodičů? Při volbě nebuďte pokrytečtí a uvědomte si, že vždy záleží na kontextu. Završení celého „krizového“ měsíce musí nevyhnutelně skončit eskalací frustrace a revoltou. Volným pádem Joela Schumachera. Cesta hrdiny, kterým by mohl být každý z nás, zpochybňuje funkčnost a smysluplnost většiny složek současného společenského uspořádání. Zůstává otázka – zůstane tato individuální vzpoura slepou uličkou, nebo se stane mementem pro generace příští?

Naše dramaturgická cesta nás tak vede od nadějí v podobě mladých filmařských talentů, přes zdánlivě banální problémy až k těm reálným a celospolečenským. Abychom ji završili revoltou, která může být výkřikem do prázdna i hledaným vykoupením. Protože v každé krizi se dá najít naděje pro budoucnost, stačí se jen dobře dívat.

Za organizační tým Pastiche Filmz

 

Tomáš Poštulka

Pastiche se v únoru vrací!

 
Form Matters aneb Pastiche Filmz mezi videem a experimentem

Vážení a věrní přívrženci Pastiche Filmz,

náš filmový klub se po tradiční zimní přestávce vrací, aby vám nabídnul další porci exkluzivní filmové radosti. A jakkoliv jsme před jistou dobou zavrhli koncept tematických programových měsíců jako příliš svazující, občas se nám stejně podaří dát dohromady sympatickou skupinku filmů, které mají potenciál vytvořit do určité míry kompaktní celek. Takto jsme vám v listopadu nabídli sevřenější konceptualizaci na Východ směřujících snímků. I v našem aktuálním únorovém programu pak lze najít jisté leitmotivy

Konkrétně dvě témata, video a experiment, se nám v posledním zimním měsíci organicky proplétají. V případě prvního z nich si možná říkáte, že jsme poněkud zkostnatěli. Že v době, kdy už se pomalu i z Blu-Ray disků stává spíše sběratelská kuriozita a celý audiovizuální průmysl vidí budoucnost domácí filmové zábavy ve VoD platformách, nemá příliš cenu rýpat se ve větrem času dávno odvanuté slávě videorekordérů a VHS. Zde je nicméně vhodné si připomenout prostý fakt, že právě video (potažmo jeho formátová válka s Betamaxem) bylo prvním krokem k éře, ve které se právě nacházíme. Poprvé se televizní konzumenti ocitli v pozici nezávislé na televizním toku, dostali možnost natáčet si pořady a opakovaně si je přehrávat, získali větší autonomitu v rámci svých konzumentských návyků. Právě zde jsme mohli sledoval první krůčky k dnešním individualizovaným programům, kdy si na Netflixu každý tvoříme svůj vlastní tok.

Nehledě na to, že vznik videa byl neodmyslitelně spjatý právě s experimentováním a zkoušením možností, jaké nové médium vlastně přináší. Tyto dvě roviny v sobě ostatně spojuje naše první únorová projekce, kterou je dokument o zakladatelích videoartu, Woodym a Steině Vasulkových, nazvaný jednoduše Efekt Vašulka. Mužská a v Brně narozená polovina manželské dvojice nás loni v prosinci navždy opustila, o to větší důvod k promítání dokumentu a připomenutí si v našich končinách stále nedostatečně známé tvorby těchto průkopníků máme. S formami a filmovými tvary ovšem experimentují také současní čeští filmaři, příkladem budiž Petr Šprincl a jeho (momentálně) trilogie Morava, krásná zem. Z té v rámci jihlavských ozvěn pustíme třetí část, která si opět hraje s dokumentárním formátem a do moravského folklórního prostředí zasazuje s metaforickým záměrem značně cizorodé prvky typu zombies. Programovým doprovodem ozvěn bude i pětiminutová miniatura abiding, která zkoumá možnosti experimentálního obrazového zachycení krajiny. V závěru měsíce se pak obloukem vrátíme zpět k videu s dokumentem Recorder: The Marion Stokes Project. Žena, která přes tři dekády den, co den zaznamenávala televizní zpravodajství je extrémním reflexním bodem pro každého z nás, který kdy propadl magické schopnosti videorekordéru konzervovat audiovizuální obsah v čase a opětovně jej oživovat dalším sledováním.


Náš program opětovně započne 12. února a po celý semestr se s námi budete ve středy pravidelně setkávat u kvalitních filmových zážitků. Takže ať žije experiment, nepodceňujte význam videa a milujte film!

Za organizační tým Pastiche Filmz

Tomáš Poštulka

Pastiche Prosinec

Prosinec eskapisticky i uvědoměle s Pastiche FIlmz!

Prosinec pro vysokoškoláky vždy znamená vesměs snůšku ambivalentních pocitů. Na jednu stranu se blíží konec vstávání na přednášky a semináře, neboť „docházková“ část zimního semestru je prakticky u konce. Navíc se blíží ten nejslavnostnější čas v roce – Vánoce. Dárky, volno a v návaznosti na to bujné oslavy příchodu další kalendářní jednotky. Odvrácená tvář tohoto veselí? Zápočty, zkoušky, jejichž přítomnost se mnoha studentům dokáže vplížit do hlavy i při štědrovečerní večeři. A také neodvratný shon při shánění dárků v přecpaných obchodech, do omrzení omílané koledy a další temné strany síly vánočních oslav. Jak pomoci miskám vah na tu pozitivnější stranu? Přeci návštěvou Pastiche Filmz!


Náš filmový klub má sice vinou vánočního šílenství zkrácenou „provozní dobu“, o to intenzivněji se ji však chystáme vyplnit. První prosincovou středu, konkrétně 4. 12., se můžete těšit na jihlavským festivalem oceněný dokument Antropocén: Epocha člověka. Není to optimistická podívaná. Trojice režisérů (Jennifer Baichwal, Edward Burtynsky, Nicholas de Pencier) nám prostřednictvím série úchvatných záběrů demonstruje, jak ničivý vliv má lidstvo na svět, ve kterém žije. Rétorický protipól populárních přírodopisných dokumentů od BBC si v ničem nezadá s takovou Zázračnou planetou, co se estetické stránky týče. Neukazuje nám nicméně, jak je naše planeta Země úžasné místo a proč bychom si jí měli vážit, nýbrž co jsme s tímto úžasným místem provedli. Cena z Jihlavy za Nejlepší svědectví o přírodě je každopádně v dobrých rukou, těšte se na znepokojivě fascinující podívanou!

K vánočním svátkům je třeba si dopřát i poctivou porci vánočních filmů. A jakkoliv netvrdíme, že Popelka, Sám doma nebo Láska nebeská nejsou skvělé volby, my šťastné a veselé oslavíme už 11. 12. s tou nejvánočnější podívanou bez špetky sněhu. V Los Angeles, s bandou po penězích žíznících teroristů a hrdinou, ke kterému zrovna tyhle svátky nejsou dvakrát přívětivé. Smrtonosná past a John McClane jsou tu s námi už přes tři dekády. A jakkoliv jsme se dočkali už čtyř pokračování (z nichž pouze na dvojku se dá úspěšně aplikovat česká zkomolenina originálního názvu Die Hard), naháněná McClanea se záporáckou legendou Hansem Gruberem ve výškové pasti jménem Nakatomi Plaza zůstává nepřekonanou akční klasikou. Klasikou, která pro kinematografii objevila Bruce Willise a kouzlo uzavřených prostor. Takovou klasikou, která každoročně pod stromečkem zkrátka nesmí chybět!

A jak se chystáme uzavřít další krásný zimní semestr naplněný Pastiche projekcemi? Stejně jako loni punčovánímZimním kině! Loni jsme šířili vánoční veselí spolu s politicky nekorektními obyvateli Městečka South Park, letos pokračujeme v průzkumu animovaných kultů a přinášíme dost možná nejlepší animovaný sequel vůbec – Shreka 2. Jen málokdy se v hollywoodské továrně na sny všechno sejde v tak příznivé konstelaci, že výborný a úspěšný film dostane ještě lepší a úspěšnější pokračování. Kultovní pohádkový mash-up přesně tohle dokázal, když vyslal Shreka a Fionu jako čerstvé zlobří novomanžele na návštěvu k princezniným snobským rodičům. Zapracování Kocoura v botách také pomohlo. Netradičně v úterý 17. 12. se tak opět všichni sejdeme na nádvoří jezuitského konviktu a ve spolupráci s Konvikt Bistro & Bar vám připravíme jedinečný zážitek ve společnosti zeleného zlobra z bažiny a jeho party přátel. I zima někdy umí příjemně zahřát!


Alarmující začátek měsíce s angažovaným dokumentem a následně dva poklady z nepřeberné truhlice hollywoodského filmu. Za pastiší tým hlásíme úspěšný kompromis mezi tradičním vánočním eskapismem a trochou potřebné angažované osvěty. V Pastiche Filmz se zkrátka a dobře plánujeme s diváky pro rok 2019 rozloučit s co největším stylem. Veselé Vánoce, šťastný Nový rok a vidíme se opět v letním semestru!

Pastiche listopad


Listopad s Pastiche FIlmz ve znamení Východu!

Zimní semestr je v listopadu jako vždy v plném proudu a stejné je to i s Pastiche Filmz. Po projekcemi napráskaném říjnu pokračujeme dál, tentokrát tematicky sevřenější! Tematicky zastřešené měsíce u nás dříve měly tradici, která v posledních letech ustoupila eklektičtějšímu, tím pádem však i pestřejšímu programovému výběru. Jednou za čas se ale poštěstí dát dohromady skupinu filmů, které mají tematické pojítko. A sychravý podzim si zaslouží sychravé téma, takže jsme se rozhodli prozkoumat filmy tematizující Východ. Ať už jde o Čínu, východní Evropu nebo perličky z SSSR, doufáme, že jde o pestré spektrum filmových zážitků nabízející obohacující náhled právě na vztah Západu s Východem.


Začínáme 6. 11., kdy si zavzpomínáme na jisté stěžejní datum pro tehdejší Sovětský svaz. 5. března 1953 zemřel Josef Vissarionovič Stalin a v politických kruzích SSSR zavládl zmatek. Roku 2017 o tom Armando Iannucci natočil politickou satiru Ztratili jsme Stalina, vtipně mrazivý snímek, který dva roky nazpět objel nejeden filmový festival. Společně s hvězdnými jmény jako Steve Buscemi, Jason Isaacs či Olga Kurylenko se můžeme smát i plakat nad bizarní situací, kdy ve vedení Sovětského svazu zbyli jen nekompetentní patolízalové. Každý z nich ale chtěl kousek moci pro sebe. 13. 11. se vrátíme k dokumentu, tentokrát rumunskému. Fotbal nekonečno je dílem jednoho z klíčových současných rumunských režisérů, Cornelia Porumboiu. Režisér skvělých filmů Poklad či 12:08 Na východ od Bukurešti zde navazuje na svůj předchozí dokument, Druhý valčík (Dinamo : Steaua 1988), tentokrát nám však obrazově dopřává více než záznam fotbalového zápasu. Se svým přítelem s dětství, který na základě svého dávného zranění vymýšlí nová, bezpečnější fotbalová pravidla, vede improvizovaný dialog. A jak tomu u improvizovaných dialogů zpravidla bývá, nedokážou se udržet u jednoho tématu, kterým je v tomto případě fotbal. Postupně se stáčejí k mnohem obecnějším debatám o smyslu života, které jsou prošpikované nenápadným humorem a ironií.

Tematickou výjimkou budou dvě projekce filmu Pláč svatého Šebestiána ve spolupráci s Divadlem Na cucky. Na nový historický projekt s Olomoucí neodmyslitelně spjaté tvůrčí dvojice Milan Cyroň a Tomáš Uher se můžou diváci těšit 19. a 20. 11., součástí první projekce bude i debata. 20. 11. je ovšem na programu i další čistě pastiší program. Vrátíme se k jedné ze senzací letošního Berlinale. Tříhodinový opus Sbohem, synu režiséra Xiaoshuai Wanga si odtamtud odvezl dvě herecká ocenění. Kritické náhledy na minulost, obzvlášť na tak problematické téma, jakým bezesporu je čínská kulturní revoluce, jsou vždy vítané. A tento příběh rodiny čelící tragické ztrátě bez debat patří ke kinematografickým vrcholům celého roku 2019. Buďme vděční, že se tento čínský masterpiece dostal do české distribuce a pojďme si společně ty tři hodiny z nedávné čínské historie na Pastiche užít!

Závěrečnou projekcí se v listopadu, konkrétně netradičně ve čtvrtek 28. 11., stane česká dokumentární novinka Dálava. Ta se po letním festivalovém kolečku dostává konečně i do klasické distribuce. Snímek režiséra Martina Marečka, autora dokumentů Auto*Mat nebo Pod sluncem tma, nabízí nefiltrovaný pohled na až groteskně bizarní road-trip z Brna do Ruska. Ten podniká otec se synem za ženou jejich životů. Pro jednoho žena, pro druhého matka, pro oba absentující a oběma chybějící entita jejich životů. Jak ale společně cestovat a zachovat si zdravý rozum, když komunikace mezi protagonisty ustrnula na bodu mrazu?


Čtyři tváře východu, každá z trochu odlišné doby, místa a perspektivy. Plus dvě možnosti navštívit jiný promítací prostor a vidět nadšenou práci českých filmařů. A to všechno si můžete užít během báječného Pastiche listopadu. Tak neváhej a přijď!

Pastiche říjen


Začátek semestru, venkovní projekce a trocha umění – Pastiche Filmz opět na scéně!


Stejně jako se vysokoškolští studenti s železnou pravidelností vrací v září do náručí svých univerzit, přichází ve druhé půlce prvního podzimního měsíce i Pastiche Filmz, aby jim návrat zpříjemnil jedinečnou filmovou nabídkou. Jelikož začátek zimního semestru letos spadá na poměrně pozdní datum a v září stihneme pouze jednu projekci, představíme si rovnou i naopak k prasknutí nacpaný říjnový program. Jedno vám můžeme slíbit – bude toho hodně a bude o co stát!


První a jediná zářijová projekce připadá klasicky na středu, konkrétně 25. 9. Snímek Šťastný Lazzaro režisérky Alice Rohrwacher vypráví o čisté duši uprostřed krutého světa. Film o sociálním útlaku, o tenké hranici mezi upřímností, dobrosrdečností a hloupostí, o schopnosti zůstat svůj v radikálně se měnících životních podmínkách si na festivalu v Cannes vysloužil cenu za nejlepší scénář i nominaci na Zlatou palmu. První Pastiche projekce pro akademický rok 2019/2020 bude tradičně ve Filmovém sále na Konviktu!

Programově hubené září si bohatě vynahradíme v říjnu, kdy nás čeká hned pět projekcí. Začínáme 2. 10. s dokumentem o dost možná nejvěhlasnějším tuzemském filmaři všech dob. Nejen svou časosběrnou metodou proslulá dokumentaristka Helena Třeštíková si vzala na paškál držitele dvou Oscarů za nejlepší režii Miloše Formana a vznikl tak dokument příznačně nazvaný Forman vs. Forman. Ten se probírá životem a dílem jednoho z čelních představitelů československé nové vlny a později režiséra legendárních filmů jako Přelet nad kukaččím hnízdem nebo Amadeus. Je třeba další lákadlo? Půjde o venkovní projekci, kterou ve spolupráci s Divadlem Na cucky pořádáme na olomouckém Dolním náměstí.


Následující týden, 9. 10., opět zabrousíme do artových vod se snímkem Takové krásné šaty. Diváci, kteří mají zkušenosti s filmy režiséra Petera Stricklanda, již tuší, že ačkoliv je film označován za horor, tato škatulka mu pravděpodobně bude příliš úzká. Britský umělec si jistě látku na titulní prokleté šaty přizpůsobil k obrazu svému, stejně jako tomu bylo například u jeho předchozího počinu Pestrobarvec petrklíčový. Nominaci za nejlepší film na festivalu v San Sebastianu jeho nový film jistě nedostal jen tak. A z umělečtější sféry kinematografie neustoupíme ani 16. 10., kdy promítneme Futurologický kongres, částečně animovanou, částečně hranou adaptaci knihy polského spisovatele Stanislawa Lema. Fascinující podívanou na pomezí reality a iluze natočil izraelský filmař Ari Folman. Jeho předchozí, dokumentární, snímek Valčík s Bašírem získal Zlatý Glóbus za nejlepší zahraniční film a ve stejné kategorii byl nominován i na Oscara.

Pokračujeme 23. 10., tentokrát s nejnovější perlou stále vzkvétající slovenské kinematografie. Budiž světlo, druhý celovečerní snímek bývalého dokumentaristy Marko Škopa (prvním byl melancholický portrét stárnoucí ženy Eva Nová), je silně společensky angažovanou výpovědí skrze osobní příběh jedné rodiny. Stejně jako v režisérově předchozím filmu, kde zazářila Emília Vašáryová, bylo i Budiž světlo velkou hereckou příležitostí, představitel ústřední role Milan Ondrík si odnesl cenu za nejlepší mužský herecký výkon z festivalu v Karlových Varech. 30. 10. máme na programu novinku tureckého režiséra Fatiha Akina, kontroverzní snímek U Zlaté rukavice. Portrét jednoho psychopata na letošním Berlinale pohoršil nejednoho diváka, za jeho šokující fasádou se ale skrývá i palčivá společenská výpověď, kterou by bylo škoda přehlédnout. Návštěvníci Pastiche Filmz se o jeho potenciálu šokovat i nutit publikum přemýšlet budou moci přesvědčit na vlastní oči.


Tím ovšem Pastiche říjen tak úplně nekončí. Jak jistě mnozí z diváků tuší, stejně jako loni chystáme na poslední říjnový den halloweenskou projekci! Loni jsme si společně zatančili „Time Warp“ s legendárním muzikálem Rocky Horror Picture Show, letos se pokusíme proniknout do života moderních upírů. 31. 10. si uděláme radost s iniciačním filmem režiséra Taiky Waititiho – Co děláme v temnotách vyhrálo nejednu festivalovou cenu a pro režiséra, který o tři roky později přišel se třetím dílem Thora, znamenal tento film vstupenku mezi režijní smetánku. Následovat samozřejmě nevyhnutelně musí halloweenská after-party!


Začátek semestru tak bude opět plný filmových zážitků. Spousta umělecky obohacujících snímků ze všech koutů světa čeká v září a říjnu na diváky Pastiche Filmz!


Autor textu ©Tomáš Poštulka

Pastiche léto

Letní projekce s Pastiche Filmz

Léto není období úplně kompatibilní s univerzitní půdou, Pastiche Filmz ale nelení a pro zpříjemnění letních měsíců skvělými filmy vyráží do otevřených prostor Olomouce. Ve spolupráci s Konvikt Bistro & Bar a iniciativou Zaparkuj budeme od června do září zpestřovat olomouckou kulturní nabídku venkovními projekcemi pestré škály filmů. Každé dva týdny, vždy jednou v Bezručových sadech a podruhé na Parkánu. Na pevně dané časy projekcí zapomeňte, nechte se vždy s pivem v ruce unášet k soumraku a vidině skvělého filmového zážitku!


 

Začínáme 12. 6. v Bezručových sadech s filmem The Disaster Artist. James Franco za kamerou i před ní vytvořil neodolatelnou láskou k filmovému řemeslu prodchnutou poctu jednomu z nejhorších a zároveň nejkultovnějších filmů všech dob – The Room režiséra Tommy Wiseaua. Podobně jako Tim Burton v Edu Woodovi zde Franco skládá poctu filmařsky neobratnému podivínovi, jehož touha po uměleckém sebevyjádření je silnější než absence talentu. Franco si za ztvárnění Wisseaua odnesl Zlatý Glóbus, snímek byl i nominován na Oscara za nejlepší adaptovaný scénář. 26. 6. se přesouváme na Parkán s další kultovní záležitostí. Big Lebowski, počin bratrské dvojice Joela a Ethana Coenových. Co se stane, když se pravděpodobně nejlínější chlápek pod sluncem zaplete do extrémně zašmodrchaného případu únosu a vydírání? Vznikne maximální divácké potěšení skrz naskrz protkané vytříbeným černým humorem. Bowling, nihilisté, Dude a pochcanej tepich, co takhle na léto chtít víc?


 

Abych nevypadal, že se slovem kultovní zbytečně šetřím, neodpustím si jeho využití ani v souvislosti s Takovými normálními zabijáky, které promítáme 10. 7. Třaskavá kombinace scénáře Quentina Tarantina a režijního vedení Olivera Stonea dala vzniknout hyperaktivní satiře, která si v kritizování amerického mediálního průmyslu rozhodně nebere servítky. Stylově eklektická romantická road-movie se ani na vteřinu nezastaví, přesto netrpí povrchností a dokáže trefně pojmenovávat problematiku nekritického přijímání mediálních obsahů. Další červencovou lahůdkou bude 24. 7. exkurz do britské kontrakultury 90. let minulého století. Beats jsou filmem o přátelství, nejisté budoucnosti a free-party scéně, v nadupaném, černobílém a žánrově rozmanitém podání. První snímek režiséra Briana Welshe, který se dostává do naší kinodistribuce, působí jako lákavá festivalová podívaná říznutá estetikou Dannyho Boylea v její rané a ryzí podobě.


Co nás čeká v srpnu? 7. 8. to bude recesivní variace Jacka Blacka a Kyla Grasse na legendární This is Spinal Tap!. Jméno režiséra Liama Lynche v tomto případě není tak vypovídající jako zmíněné herecké duo, které tvoří základ poetiky téhle ulítlé podívané. Ať už jejich počinu říkáte Králové ro©ku, Tenacious D nebo Trsátko osudu, výsledkem je okouzlující mystifikace precizně navazující na britské beaty jejich americkým protějškem. Výprava za bájným „trsátkem osudu“ je podívanou z ranku #tohlejsteještěneviděli! Z úplně jiného soudku je lahůdka, kterou chystáme na 21. 8. Šťastný Lazzaro vypráví o čisté duši v krutém světě. O sociálním útlaku, o tenké hranici mezi upřímností, dobrosrdečností a hloupostí, o schopnosti zůstat svůj v radikálně se měnících životních podmínkách vypráví snímek režisérky Alice Rohrwacher. Vysloužil cenu za nejlepší scénář na festivalu v Cannes i nominací na tamní hlavní cenu – Zlatou palmu.

 

 

Září nám pak, doufejme, nezkazí plány nevyzpytatelným počasím a ještě před startem semestru a tím pádem i klasického Pastiche programu nabídneme dvě venkovní projekce. A půjde o dvě velké, stále relativně aktuální lahůdky! 4. 9. se budeme společně bát i smát u dalšího satirického hororu Jordana Peela. Po komerčně i kriticky veleúspěšném debutu Uteč Peele opět tematizuje rasovou otázku, snímek My je ale v ohledávání temného podvědomí současné Ameriky ještě důslednější. Báchorka o rodině, kterou začnou terorizovat její identičtí dvojníci, má mnohem větší ambice než prvoplánově děsit. Ať už vám její společenské konotace budou připadat nabubřelé, nebo si budete v jejich odkrývání libovat, Peele vytvořil další výrazný žánrový zápich, o kterém je těžké nedebatovat. Naše letní kina pak 18. 9. završí extravagantní sangriová party Gaspara Noého, vyhrocený taneční Climax. Závěrečné party po náročných soustředěních bývají pekelné samy o sobě. Když se navíc někdo rozhodne opepřit kotlík nevinně vyhlížející sangrie něčím ostřejším, přestává veškerá sranda. Společenské konvence padají a nastupuje halucinogenní trip dovedený až na samou hranu divácké únosnosti. Pro někoho přes čáru, pro někoho další geniální tvůrčí zápich kontroverzního tvůrce.

 

 


V rozmezí tří měsíců nás tedy čeká osm filmů, které si můžeme společně vychutnat pod širým nebem krásné Olomouce. Věříme, že z natolik pestré nabídky si vybere každý a společně strávíme několik večerů ve společnosti skvělých lidí a filmů!

 

Autor textu ©Tomáš Poštulka

Pastiche Filmz představuje znělku

Někdo to pustit musí

Někdo to pustit musí. A co vlastně? Rádio? Místo k sezení? Plný talíř jídla? Nebo například film? Když jsme se na programové schůzi zamýšleli nad tím, jakými filmy nastartujeme novou sezónu, u některých snímků jsme mnohdy dlouho váhali, zda je vůbec můžeme pustit. Ne z hlediska filmových práv, nýbrž spíše z pohledu tolerance našeho diváka. Po rozvláčné výměně názorů a bezpředmětných haněních jeden druhého nám ale došlo, že mnozí z Vás – věrných diváků, holdujte podobné sortě filmů jako my. Nechceme osočovat či diktovat, ale z našich pozorovaní je jasné, že máte rádi nekonvenční snímky, dokumenty, které mění pohled na svět, a evropskou, komerce prostou tvorbu. S dějinami filmu a kulturou obecně jste obeznámeni, nebo o tom alespoň rádi diskutujete. A co je hlavní, máte pnutí se dozvědět a vidět něco nového, v Olomouci nevídaného. Často sklouznete k jiným, třeba atypickým formám mediálního světa, za nimiž si někdy chtě-nechtě dojdete i na netradiční místa v netradiční doby. Třeba ven, na parkán, v zimě? Protože i tam to někdo pustit musí.


Zrealizovanou a vytvořenou znělku jsme si dlouho šetřili pouze na naše projekce, kde jste ji měli možnost vidět. Nyní, konečně, nastal čas se o ní podělit a vypustit ji do světa!

Režie, scénáře a vlastně i kamery se chopil Michal Švarc. V hlavních rolích můžete spatřit Barču Skřivánkovou, Slávku Mašínovou a Jakuba Kordu. Neopomenutelnou součástí jsou skvostné prostory Bistra Konvikt. Velký dík pak patří všem zúčastněným. 

 

Blackandwhitefotoreport z natáčení zde: