Krize osobní i světová: Odevzdanost nepomáhá, je řešením
revolta?
Vzhledem k několika navázaným spolupracím a s nimi spojenými extra projekčními bloky se může náš březnový program zdát poněkud eklektickým. Stačí však nad jeho průzkumem strávit pár chvil a dojde vám, že se v něm jistý narativ vysledovat přeci jen dá. Leitmotivem tohoto narativu je Krize. Krize s měnícím se měřítkem, která odpovídá každodenním pocitům moderního člověka.
V dnešním světě je totiž poměrně jednoduché cítit se
jaksi rozerván mezi našimi individuálními problémy a těmi světovými, vedle
kterých se osobní zdají malicherné. Problémy prvního světa. Problémy městských
intelektuálů, mileniálů, jež se věčně točí kolem vztahových peripetií,
existenciální krize a nejistoty ohledně budoucnosti. Jakoby se generace
vyrůstající v 90. letech a začátkem nového milénia proměnila
v nekonečné moře Woody Allenů, jejichž základním definičním znakem je
úzkost. Jistě jste pak sami mnohokrát zažili nepříjemný procit poté, co jste si
celý den nešťastně lámali hlavu nad zdánlivě neškodnou pitomostí – a pak jste
si uvědomili, že Země je naší činností každým rokem zdevastovanější a jakkoliv
se tváříme tolerantně, světem stále hýbe rasismus, sexismus a netolerance. Pokud
vás v tu chvíli píchne u srdce znamení úlevy, že žijete tak, jak žijete,
nestyďte se za to. Jde o závan upřímnosti, která je v dnešních dnech
cennou komoditou.

Proto náš program v březnu nezačínáme onou krizí, ale
nadějí. Nadějí v podobě pásem krátkých filmů dvou českých filmových škol –
FAMU a Ateliéru audiovize UTB Zlín. I v těchto filmech ale můžeme vidět
náznaky především osobních krizí. Mladí lidé točící o smrti. Často ale ve velmi
hravé a originální podobě. Mnozí z autorů by se jistě bez problémů
dokázali identifikovat s hrdiny dvou dalších programových bloků. Quality
Time i Karel, já a ty ukazují nejistotu a životní tápání mladých lidí, každý
však jiným způsobem. Holandská rarita akcentuje absurditu, „český mumblecore“
autentickou vyprázdněnost. Všednodenní banalitu nastíněných problémů následně
zvýrazní naše spolupráce s festivalem Jeden svět. Trojicí dokumentů
představíme skutečné světové problémy, kterým je třeba čelit. Sami si pak
můžete rozhodnout, co je větší překážkou – enviromentální rasismus, nebo stěhování
od rodičů? Při volbě nebuďte pokrytečtí a uvědomte si, že vždy záleží na
kontextu. Završení celého „krizového“ měsíce musí nevyhnutelně skončit eskalací
frustrace a revoltou. Volným pádem Joela Schumachera. Cesta hrdiny, kterým by
mohl být každý z nás, zpochybňuje funkčnost a smysluplnost většiny složek
současného společenského uspořádání. Zůstává otázka – zůstane tato individuální
vzpoura slepou uličkou, nebo se stane mementem pro generace příští?

Naše dramaturgická cesta nás tak vede od nadějí v podobě mladých filmařských talentů, přes zdánlivě banální problémy až k těm reálným a celospolečenským. Abychom ji završili revoltou, která může být výkřikem do prázdna i hledaným vykoupením. Protože v každé krizi se dá najít naděje pro budoucnost, stačí se jen dobře dívat.
Za organizační tým Pastiche Filmz
Tomáš Poštulka