Krize osobní i světová: Odevzdanost nepomáhá, je řešením
revolta?

Vzhledem k několika navázaným spolupracím a s nimi spojenými extra projekčními bloky se může náš březnový program zdát poněkud eklektickým. Stačí však nad jeho průzkumem strávit pár chvil a dojde vám, že se v něm jistý narativ vysledovat přeci jen dá. Leitmotivem tohoto narativu je Krize. Krize s měnícím se měřítkem, která odpovídá každodenním pocitům moderního člověka.


V dnešním světě je totiž poměrně jednoduché cítit se jaksi rozerván mezi našimi individuálními problémy a těmi světovými, vedle kterých se osobní zdají malicherné. Problémy prvního světa. Problémy městských intelektuálů, mileniálů, jež se věčně točí kolem vztahových peripetií, existenciální krize a nejistoty ohledně budoucnosti. Jakoby se generace vyrůstající v 90. letech a začátkem nového milénia proměnila v nekonečné moře Woody Allenů, jejichž základním definičním znakem je úzkost. Jistě jste pak sami mnohokrát zažili nepříjemný procit poté, co jste si celý den nešťastně lámali hlavu nad zdánlivě neškodnou pitomostí – a pak jste si uvědomili, že Země je naší činností každým rokem zdevastovanější a jakkoliv se tváříme tolerantně, světem stále hýbe rasismus, sexismus a netolerance. Pokud vás v tu chvíli píchne u srdce znamení úlevy, že žijete tak, jak žijete, nestyďte se za to. Jde o závan upřímnosti, která je v dnešních dnech cennou komoditou.

Proto náš program v březnu nezačínáme onou krizí, ale nadějí. Nadějí v podobě pásem krátkých filmů dvou českých filmových škol – FAMU a Ateliéru audiovize UTB Zlín. I v těchto filmech ale můžeme vidět náznaky především osobních krizí. Mladí lidé točící o smrti. Často ale ve velmi hravé a originální podobě. Mnozí z autorů by se jistě bez problémů dokázali identifikovat s hrdiny dvou dalších programových bloků. Quality Time i Karel, já a ty ukazují nejistotu a životní tápání mladých lidí, každý však jiným způsobem. Holandská rarita akcentuje absurditu, „český mumblecore“ autentickou vyprázdněnost. Všednodenní banalitu nastíněných problémů následně zvýrazní naše spolupráce s festivalem Jeden svět. Trojicí dokumentů představíme skutečné světové problémy, kterým je třeba čelit. Sami si pak můžete rozhodnout, co je větší překážkou – enviromentální rasismus, nebo stěhování od rodičů? Při volbě nebuďte pokrytečtí a uvědomte si, že vždy záleží na kontextu. Završení celého „krizového“ měsíce musí nevyhnutelně skončit eskalací frustrace a revoltou. Volným pádem Joela Schumachera. Cesta hrdiny, kterým by mohl být každý z nás, zpochybňuje funkčnost a smysluplnost většiny složek současného společenského uspořádání. Zůstává otázka – zůstane tato individuální vzpoura slepou uličkou, nebo se stane mementem pro generace příští?

Naše dramaturgická cesta nás tak vede od nadějí v podobě mladých filmařských talentů, přes zdánlivě banální problémy až k těm reálným a celospolečenským. Abychom ji završili revoltou, která může být výkřikem do prázdna i hledaným vykoupením. Protože v každé krizi se dá najít naděje pro budoucnost, stačí se jen dobře dívat.

Za organizační tým Pastiche Filmz

 

Tomáš Poštulka